neděle 8. března 2015

Poslední aristokratka

POSLEDNÍ ARISTOKRATKA

Hledala jsem nenáročnou a oddechovou knihu, kterou bych mohla číst během zkouškového období a narazila jsem na Poslední aristokratku od Evžena Bočka. Zpočátku jsem se dobře bavila, avšak postupem času mi začal vadit místy až nucený humor, neustálé rádoby vtipné vysvětlování situací v závorkách, jistá předvídatelnost příchodu dalšího vtipu a dovedení nadějně vymyšlených situací do zbytečných absurdit. Na knize se však jistě pozitivně podepsala mnoholetá zkušenost autora jako kastelána zámku.

Jde o deník nejmladší příslušnice šlechtického rodu Kostků, Marie, která se spolu s rodiči vydává po restituci rodinného majetku z USA do navráceného zámku Kostka. Mariina matka Vivien je poněkud naivní Američanka, která bere stěhování do Evropy nejen jako odloučení od zbytku rodiny a přátel, ale také jako možnost stát se druhou lady Dianou, kterou obdivuje, Mariin otec v USA přednáší na univerzitě a po návratu do vlasti se z něj stane nesnesitelný skrblík s pocitem, že jej každý chce jen připravit o těžce vydělané peníze.

Po příjezdu na své sídlo se rodina seznamuje se zaměstnanci – kuchařkou, která má velmi dobrý vztah k alkoholu, hypochondrickým zahradníkem a líným kastelánem. Vzhledem ke špatnému stavu rodinných financí se Kostkovi spolu se svými zaměstnanci musí pustit do příprav na turistickou sezónu a později přijmou do internace i nesnesitelnou dceru svého advokáta, čímž výrazně zlepší svou finanční situaci. Mladá aristokratka Marie, která se stane ze všech obyvatel Kostky největším přínosem ve vztahu k praktickému chodu sídla, se s velkou dávkou ironie a sarkasmu potýká s nejrůznějšími situacemi, kterým musí v novém domově čelit – ať už jde o špatnou finanční situaci, problematické zaměstnance, návštěvníky Kostky či rodiče, kteří se čím dál více vzdalují od reality. Marie se také stala mou nejoblíbenější postavou na Kostce, se kterou jsem sdílela rozhořčení nad neschopností či lehkovážností ostatních obyvatel a také podobný smysl pro humor.

Kniha rozhodně není propadákem, ale bohužel šlo z dobrého nápadu jistě vytěžit více. Doporučuji ji jako společníka na dovolenou nebo oddychový večer. 

Poslední aristokratka ode mne získává 3 hvězdičky z 5. 

7 komentářů:

  1. Poslední aristokratku jsem poslouchala jako audioknihu a moc se mi líbila, ale myslím, že to je díky skvělému přednesu interpreta, takže nadměrný humor zněl velmi přirozeně. Věřím, že v knize to opravdu mohlo působit vynuceně, ale jak píšeš, zajisté je to výborná oddechovka. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na audioknihu jsem slyšela tolik skvělých reakcí, že si jí snad taky budu muset pořídit :)

      Vymazat
  2. Budu s tebou souhlasit. Na zacatku je to vtipne a zajimave, pak uz jsou vsechny vtipky porad na tu samou notu. Ja jsem se odvazila i k druhemu dilu, ale ten uz byl vazne propadak. Nastavovana kase, bohuzel.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem si bohužel koupila druhý díl, ten můj dojem z autora a prvního dílu ještě dorazil. Škoda, nápad to byl jistě dobrý, ale snaha vytřískat z toho co nejvíce se bohužel na výsledku odrazila.

      Vymazat
  3. Četla jsem ji letos v květnu o zkouškovém, společně se spolužákem, který mi ji doporučil. Nám přišla velmi zábavná, ale to je asi i tím, že nám přišlo v tu dobu zábavné všechno , kromě skript na speciální pedagogiku :))Od té doby, po každé zkoušce padne ,,Svět je nádherný, růžový,béžový..,, :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To přesně znám, ono o zkouškovém je zajímavé a vtipné kde co :) i uklízení mě najednou baví :)

      Vymazat
  4. No, ok, nechci být jízlivá, není tu nějaký soustružnīk či dělník z automobilky, který "taky" čte?

    OdpovědětVymazat