Asi před měsícem jsem si v rámci
svých čím dál častějších nájezdů na knihkupectví koupila i knihu Na první pohled
francouzského spisovatele Grégoire Delacourta. Knihy většinou impulzivně
nekupuji, snažím se udržet si přehled o tom, co právě vychází nebo co mělo
kladné recenze na nejrůznějších internetových stránkách. U této knihy jsem však
udělala výjimku. Zaujala mě její obálka i anotace. A taky byla v akci. Takže
jsem si řekla, že pro jednou se při výběru knihy odvážu (ano, nákup knihy
naslepo je fakt odvaz).
Jednoho večera zaklepe na
dveře mladého hezkého automechanika Arthura americká herecká hvězda Scarlett
Johanson. Zatímco on žije svůj obyčejný život vesnického automechanika, ona
byla několikrát zvolena nejvíce sexy ženou planety. A přeci teď stojí unavená a
rozcuchaná na prahu jeho malého domku. Příběh rozvíjí i jiná témata než je
láska či krása ženy. Nevyhýbá se ani generačním otázkám či problematice zúžení
chápání člověka jako pouhého objektu touhy.
Ze začátku jsem byla zvědavá, jak se bude
celý příběh vyvíjet. Že nepůjde o červenou knihovnu, mi začalo být jasné, ale
jak dopadne podivuhodné setkání dvou lidí z naprosto jiných světů, jsem
nedokázala odhadnout. Časem mi ale kniha začala lézt na nervy. Je mi jedno jak
se jmenovali Scarlettini slavní milenci nebo kterému herci je hlavní hrdina
Arthur podobný. Nekoupila jsem si Blesk, ne? Konec knihy už jsem vyloženě jen
prolistovala, abych alespoň věděla, jak příběh skončí. Přitom autorův mírně
ironický styl mi byl velice blízký, i prvotní nápad mi přijde dobrý. Jen provedení
má nejrůznější mouchy. Neříkám, že jde o špatnou knihu, ale čtenáře jako jsem já trochu zamrzí ne úplně využitý dobrý nápad a
styl autora. Velkou pochvalu naopak zaslouží autor obálky, ze které jsem doteď
nadšená.
Žádné komentáře:
Okomentovat