O svém nadšení z audioknih už jsem se Vám svěřila v některém z dřívějších článků. Tentokrát jsem k poslechu zvolila titul Vrazi bez tváře nejúspěšnějšího švédského autora, Henninga Mankella. Jde o první díl detektivní série s komisařem Kurtem Wallanderem. Ač tato kniha, na rozdíl od jiných populárních titulů severské krimi, vyšla již v roce 1991, nic jí to neubírá z aktuálnosti či zajímavosti.
Na malé zemědělské usedlosti dojde k zavraždění starého sedláka a smrtelnému zranění jeho manželky. Případ dostane na starosti mrzoutský komisař Kurt Wallander, kterého nedávno opustila manželka, má starosti o svého starého otce a o své dceři Lindě má jen kusé informace. V tomto stavu se pouští do vyšetřování čím dál více záhadnější vraždy. Všechny indicie zavedou policii do slepé uličky a Wallander se po několika měsících bezvýsledného vyšetřování začíná obávat, že brutální vražda starých manželů zůstane neobjasněna. Navíc únik informace o možném rasovém podtextu této vraždy do médií, způsobí akorát další násilí a nenávist k uprchlíkům. Na pozadí kriminálního románu tak zároveň sledujeme i sociální proměnu Švédska a mnohá témata, která jsou nám blízká i 24 let od prvního vydání knihy, ať už jde o vylidňování venkova, na kterém zůstávají pouze staří lidé nebo problematiku uprchlictví.
Příběh zpočátku plyne na krimi román docela pomalu, což umocňuje i hlas Jiřího Vyorálka. Postupem času se však příběh rozjede a tomu se přizpůsobí i spád řeči vypravěče. Jiří Vyorálek na mě svým hlasem působí velmi charismaticky a ke knize se výborně hodí, navíc skvěle intonuje a pracuje s tempem řeči. Jediné, na co jsem si musela zvyknout a zpočátku mi to i vadilo, byl způsob, jakým Vyorálek mluví ženské postavy. Někdy mi jeho jinak položený hlas pro ženské hrdinky až lezl na nervy, působí velice nepříjemně.
Audiokniha je proložena hudbou, což je samozřejmě logické, avšak její výběr mi nepřijde zrovna šťastný. Jednak je nepřiměřeně dlouhá a když jedna kapitola začínala přibližně minutovou klasickou hudbou, vytočilo mě to natolik, že si odmítám znovu jednotlivé začátky pustit, abych Vás varovala, která z nich to byla :) hudba je navíc hlasitější než mluvené slovo, proto jsem se občas i lekla. Překvapilo mě dělení audioknihy na jednotlivé stopy, které vůbec nejsou rozděleny logicky, občas jedna stopa končí v polovině scény a zbytek scény je na další. I když přehrávač nedělá téměř žádné mezery mezi jednotlivými skladbami, při poslechu jsem si zvláštního dělení všimla. Ať již kritizuji hlasitou a dlouhou hudbu nebo podivné rozkouskování audioknihy, nejde o nic vážného, avšak jde o drobnosti, které zamrzí a které poněkud zbytečně kazí spojení výborně napsané knihy a skvělého hlasu vypravěče.
Na závěr tohoto článku se Vám musím k něčemu přiznat - už mám i další dvě audioknihy Henninga Mankella, které u nás zatím vyšly. Tím bych Vám jen chtěla dokázat, že Vrazi bez tváře určitě stojí za poslech!
Audioknihu si můžete zakoupit na portálu Audiolibrix.
Žádné komentáře:
Okomentovat