Zimní oběť

Jak už jistě víte, mezi moje nejoblíbenější žánry patří detektivky. Proto jsem si před pár měsíci pořídila první díl detektivní série dalšího známého severského autora Monse Kallentofta – Zimní oběť. Z této série, kterou spojuje komisařka Malin Forsová, již česky vyšlo více dílů a proto jsem se i trochu styděla, že si teprve nyní pořizuji ten první.

V průběhu jedné obzvlášť studené zimy je nalezen mrtvý muž. Nejde ale o ledajakou mrtvolu, jde o muže pověšeného na osamělém stromě uprostřed pustiny. Komisařce Malin komplikuje vyšetřování zvláštního zločinu nejen zpočátku neznámá identita mrtvého muže, ale i spoustu možných, avšak nepříliš pravděpodobných stop a indicií. Navíc má Malin i mnoho osobních problémů, které se díky závažnému a časově náročnému případu ještě prohlubují.

Paradoxní je, že mi ani tak nepřišlo zvrácené a kruté to, že pachatel někoho zavraždil a pak ho nahého pověsil v silném mrazu na zvláštní místo, ale to, co ho k tomu vedlo. Nakonec mi ho bylo i líto. Popis útrap pachatele, ale i útrap jeho oběti mne trochu šokoval. Sociální kontext, podle mého názoru pro většinu severských detektivek typický, nechybí ani v díle Zimní oběť.

Hlavní postava komisařky Malin je také typicky seversko-detektivkoidní. Už mě to vlastně unavuje, jediný rozdíl od toho, co jsem dosud četla, je, že jde o ženu. Jinak atributy zůstávají stejné. Taky Vám přijde, že všichni severští kriminalisté jsou podle knih opuštění asociální alkoholici, kteří mají problém dodržovat při vyšetřování zákony?

Jako drobný nedostatek knihy Zimní oběť vidím výběr jmen. Autorovi to možná tak nepřijde, ale když vedle sebe dá Karima a Karin a dále se to hemží samými Olsony a Larsony (jo, trochu přeháním), může čtenáři přivodit mírný zmatek. S velkou částí postav se čtenář seznámí během krátké chvíle, proto jsem se ještě v polovině knihy musela občas zamyslet, kdo je kdo.

Na Kallentoftův styl jsem si musela chvíli zvykat. Přijde mi, že jeho psaní je poněkud specifické. Používá velmi málo sloves a krátké věty. Předpokládám, že chce tímto způsobem dosáhnout většího spádu, ale podle mne to zpočátku úplně nefungovalo.

Konec knihy Zimní oběť byl naprosto strhující. Přes poněkud rozpačitý začátek jsem se dostala do čtecího transu a posledních několik desítek stran jsem přečetla v kuse. Když jsem tuto knihu začínala číst, ani jsem si nepomyslela, že bych měla chuť pořídit si další díl série. Po jejím dočtení můžu s plným vědomím prohlásit, že si ho někdy koupím.